Nepředpokládám, že se po světě pohybuje mnoho fandů BORKNAGAR, SOLEFALD, ARCTURUS a dalších severských band, jež jsem si kdysi zvykli trochu nabubřele nálepkovat jako „avantgardní“, kteří by neznali IN VAIN. Pokud ano, dělejte se sebou něco, sakra! Tahle mnohohlavá saň z norského Kristiansandu je zárukou špičkového metalu, který spojuje deathovou pronikavost, blackovou melodiku, pagan vibrace a kaskádovité čisté popěvky, jež se můžou zrodit snad jenom pod skandinávskými vodopády a v okolí dravých horských bystřin. Sestavou IN VAIN se v historii mihly i klíčové persony severské metalové scény jako Ivar Bjørnson či Garm. Dobrá adresa.

Předposlední řadovkou „Ænigma“ si kapela nastavila laťku proklatě vysoko, protože jejich hudební fúze se tu dostala do téměř dokonalé rovnováhy. Křupavé pohanské riffy, komplexní struktura skladeb i moderně znějící čistý vokál vytvořily podmanivou a přitažlivou paletu motivů. Úkol tedy zněl jasně: novinka „Currents“ musí po pěti letech skočit hodně vysoko. 

A jak se odlepuje od země? Předně, pro někoho může být trochu složitější akceptovat, že v úvodních skladbách IN VAIN sahají po zalomených metalcoreových riffech spíš než po dřívější pagan zpěvnosti. S nástupem refrénu „Seekers of the Truth“ je ale zřetelné, že ta stará dobrá melodika tam je, jen překrytá novou vrstvou. A kupodivu – ono to pořád kope! V progresivně zasekávané „Soul Adventurer“ se ke slovu konečně naplno dostane i velebný vokál Sindre Nedlanda a nadýchaný nordický refrén. Lehký žánrový posun v projevu kapely posvětí i odstáté uši, struny a hlasivky hostujícího frontmana TRIVIUM Matta Heafyho. V následující „Blood We Shed“ zasadí IN VAIN tvrdý deathcoreový hák, který sedne přesně na bradu, překvapivě i v naléhavé melodické variaci. Seznamovací fáze je u konce, plavba v Proudech začíná.

Velebná borknagarovská „Origin“ pokračuje v suverénním míchání majestátních ploch s řezavými vstupy kytar. Sindreho vokál se nad ní tyčí jako vzedmutá příbojová vlna. Následující oratorium „En Forgangen Tid (Times of Yore Pt. II)“spustí hotovou tsunami. Fenomenální chorál v norštině je jako nezadržitelná masa, jen částečně zkrocená doomově zasmušilou mezihrou. Kontrast s prvním dílem, který blackově bouřil a řezal na albu „Ænigma“, snad nemůže být větší, přesto (nebo právě proto) tvoří obě skladby strhující třináctiminutový epos. Chcete esenci norského metalu? Pijte do dna!     

Nejsvižnější výplach alba přináší „As The Black Horde Storms“, jejíž plamen rozdmýchavá zčernalý tremolový riff a houpavá mezihra s ponurým hrdelním zpěvem. Pokud se někde IN VAIN hlásí ke svým kořenům, je to právě v téhle kompozici. Grand finále patří košaté „Standing on the Ground of Mammoths“, kde si kapela vedle kloubení extrémních poloh a hymnických pasáží (silně evokujících nejsilnější momenty „oldendomainovských“ BORKNAGAR), přivolává na pomoc i tradiční saxofon. Jeho zastřený zvuk přidává do už tak pestré palety barev další odstín a bouřlivé dílo je tak dovršené.

„Currents“ je album vyprávějící o proudech a vlnách, které mění náš svět. Stejně tak je to album, které si s proudy a vlnami hraje i na kompoziční úrovni. Kypící, proměnlivé, neklidné severní moře nakonec vydává jasné poselství – „Ænigma“ možná byla chytlavější, „Currents“ ale svoje podmanivé šifry uvolňují postupně a vyrovnají se jí. IN VAIN nemají tak zvučné jméno jako BORKNAGAR, SOLEFALD či VINTERSORG, ale ve srovnání posledních alb odchází jako přesvědčiví vítězové.

P. S. Recenzoval jsem „klasickou“ CD verzi. Speciální edice obsahuje o dvě skladby více.